Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 4 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Open Call
Gajdošík, Andreas ; Rathouský, Luděk (oponent) ; Sterec, Pavel (vedoucí práce)
V diplomové práci Open Call se zaměřuji na nerovné postavení tvůrců v rámci současného uměleckého provozu, v němž i navzdory rozšíření zrovnoprávňujících a transparentních praktik, například otevřených výzev (open call), v značné míře stále přetrvává kult jména, váha známosti a doporučení. Tuto problematiku zpracovávám praktickou uměleckou intervencí, jež je blízká taktice měřítka 1:1 uměleckého hnutí Arte Útil – a to sice vytvořením softwarového nástroje Nomin, jehož cílem je přímá podpora znevýhodněných či marginalizovaných skupin umělkyň a umělců. Nomin využívá vlastnosti emailového protokolu SMTP, díky nimž umožňuje divákům-uživatelům odesílání falešných, sebe-doporučujících emailů – a to z adres slavných kurátorů – do emailových schránek galerií i jiných institucí. Tvorbu programu Nomin a s ním souvisejícího zázemí (softwarové dokumentace, webové stránky aj.) přitom podřizuji paradigmatu dostupného, svobodného a otevřeného softwaru, jako i metodice agilního vývoje softwaru, a to s cílem divákům-uživatelům v rámci takto vzniklého gesamtsoftwerku zajistit funkční, přívětivý software, kontrolu nad jeho směřováním i možnost se do jeho vývoje přímo zapojit. Výsledné umělecké dílo je tak více než jednotlivým artefaktem, například pouze programem Nomin, spíše určitou množinou provázaných objektů a praktik usazených v síti sociálních vazeb a zažitých jednání, jež balancuje na pomezí institucionální kritiky, užitečného umění, participativního umění a kolektivní performance.
Politika všedního dne
Šimková, Barbora ; Stejskalová,, Tereza (oponent) ; Sterec, Pavel (vedoucí práce)
Ve své diplomové práci Politika všedního dne zpracovávám podle mého názoru v současném uměleckém provozu nedostatečně řešené téma ekonomických vztahů a strukturální nerovnosti aktérů. Zaměřuji se na problematiku ekonomické situace studentek a studentů umění a jejich postavení v rámci univerzity technického směru s vysokými požadavky na výsledky a budoucí uplatnění měřitelné prestiží a lukrativností pracovní pozice. S vědomím vstupu na „tenký led“ jsem pro řešení tématu zvolila formu zařaditelnou do kolonky kolaborativní umění – a sice performativní ustavující schůzi subjektu, jehož agendou je hájit ekonomické zájmy studentů. Těžiště práce však nespočívá v náplni a praktickém fungování daného subjektu, má deklarativní funkci a institucionálně kritický charakter s cílem proniknout do struktury VUT. Nechci si vybírat mezi dvěma protipóly charakterizovanými na jedné straně estéty, kteří zarytě lpí na nedotknutelnosti autonomie umění a na straně druhé umělci-aktivisty, kteří odmítají jakékoliv estetické hodnocení své práce. Ostatně Claire Bishop považovala tuto optiku za lichý bod již v roce 2006 ve svém známém článku pro Artforum1. Nejde mi ani o nalezení kompromisu mezi uměním a aktivismem. V této práci zkoumám možnosti, jak z ustavující schůze určitého spolku vytvořit performativní uměleckou akci, která obstojí před uměleckou kritikou a zároveň si uchová své politické cíle tím, že po sobě zanechá funkční strukturu, kterou bude možné využít pro reálnou změnu stavu věcí.
Politika všedního dne
Šimková, Barbora ; Stejskalová,, Tereza (oponent) ; Sterec, Pavel (vedoucí práce)
Ve své diplomové práci Politika všedního dne zpracovávám podle mého názoru v současném uměleckém provozu nedostatečně řešené téma ekonomických vztahů a strukturální nerovnosti aktérů. Zaměřuji se na problematiku ekonomické situace studentek a studentů umění a jejich postavení v rámci univerzity technického směru s vysokými požadavky na výsledky a budoucí uplatnění měřitelné prestiží a lukrativností pracovní pozice. S vědomím vstupu na „tenký led“ jsem pro řešení tématu zvolila formu zařaditelnou do kolonky kolaborativní umění – a sice performativní ustavující schůzi subjektu, jehož agendou je hájit ekonomické zájmy studentů. Těžiště práce však nespočívá v náplni a praktickém fungování daného subjektu, má deklarativní funkci a institucionálně kritický charakter s cílem proniknout do struktury VUT. Nechci si vybírat mezi dvěma protipóly charakterizovanými na jedné straně estéty, kteří zarytě lpí na nedotknutelnosti autonomie umění a na straně druhé umělci-aktivisty, kteří odmítají jakékoliv estetické hodnocení své práce. Ostatně Claire Bishop považovala tuto optiku za lichý bod již v roce 2006 ve svém známém článku pro Artforum1. Nejde mi ani o nalezení kompromisu mezi uměním a aktivismem. V této práci zkoumám možnosti, jak z ustavující schůze určitého spolku vytvořit performativní uměleckou akci, která obstojí před uměleckou kritikou a zároveň si uchová své politické cíle tím, že po sobě zanechá funkční strukturu, kterou bude možné využít pro reálnou změnu stavu věcí.
Open Call
Gajdošík, Andreas ; Rathouský, Luděk (oponent) ; Sterec, Pavel (vedoucí práce)
V diplomové práci Open Call se zaměřuji na nerovné postavení tvůrců v rámci současného uměleckého provozu, v němž i navzdory rozšíření zrovnoprávňujících a transparentních praktik, například otevřených výzev (open call), v značné míře stále přetrvává kult jména, váha známosti a doporučení. Tuto problematiku zpracovávám praktickou uměleckou intervencí, jež je blízká taktice měřítka 1:1 uměleckého hnutí Arte Útil – a to sice vytvořením softwarového nástroje Nomin, jehož cílem je přímá podpora znevýhodněných či marginalizovaných skupin umělkyň a umělců. Nomin využívá vlastnosti emailového protokolu SMTP, díky nimž umožňuje divákům-uživatelům odesílání falešných, sebe-doporučujících emailů – a to z adres slavných kurátorů – do emailových schránek galerií i jiných institucí. Tvorbu programu Nomin a s ním souvisejícího zázemí (softwarové dokumentace, webové stránky aj.) přitom podřizuji paradigmatu dostupného, svobodného a otevřeného softwaru, jako i metodice agilního vývoje softwaru, a to s cílem divákům-uživatelům v rámci takto vzniklého gesamtsoftwerku zajistit funkční, přívětivý software, kontrolu nad jeho směřováním i možnost se do jeho vývoje přímo zapojit. Výsledné umělecké dílo je tak více než jednotlivým artefaktem, například pouze programem Nomin, spíše určitou množinou provázaných objektů a praktik usazených v síti sociálních vazeb a zažitých jednání, jež balancuje na pomezí institucionální kritiky, užitečného umění, participativního umění a kolektivní performance.

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.